Pokud je dům dobře postavený, pak by na materiálu obvodových zdí z pohledu těsnosti nemělo záležet. U dřevěných obvodových stěn je nutné většinou použít ve skladbě konstrukce speciální těsnicí vrstvu, u které je napojování mezi sebou a na okolní konstrukce náročnější na technologickou kázeň. Obecně by tedy mělo být jednodušší postavit těsnou fasádu z cihel či jiných bloků, kde těsnící funkci plní malty mezi cihlami a hlavně omítky. Jenže z důvodu lepších tepelně izolačních vlastností se v současnosti místo klasických pevných cihel používají převážně cihelné tvárnice s dutinami. A to může být při nedodržení určitých technologických postupů problém.
Pan Petr si před několika lety pořídil pro svou čtyřčlennou rodinu nový byt u Prahy. Byt je umístěn v posledním patře čtyřpodlažního bytového domu, každý pokoj má přístup na balkón a okna jsou orientována na sever a východ.
Majiteli se zpočátku po nastěhování nezdála zvýšená vlhkost vzduchu uvnitř bytu, kterou však přičítal na vrub ne zcela ještě vyschlým stavebním konstrukcím novostavby.
Po reklamaci u developera mu bylo doporučeno více větrat. V zimním období se však začaly objevovat na obvodových stěnách v koutech a za nábytkem plísně a navíc byt nešel řádně vytopit při mrazech nebo větrném počasí.
Skla oken se notně rosila a při velkých větrech bylo cítit proudění vzduchu z elektrických zásuvek. Situace se nezlepšila ani po letech, naopak u některých členů rodiny se začaly rozvíjet alergie.
Spolupracovali jsme na tvorbě tohoto článku, jehož pokračování a celý obsah si můžete přečíst zde.
Datum vydání článku: 16.6.2016